Kam kráčíš IoT?

Základem je nejvhodnější zdroj a řešení pro přenos dat – senzory a přenosové sítě (LoRA, NB-IoT, Sigfox a další)

Abychom mohli mluvit o internetu věcí, je nejdříve nutné, aby tyto věci (stroje, prostory, zařízení…) byly schopny generovat a odesílat data o svém stavu a případné činnosti. Některá moderní zařízení (případně také i budovy) mají již sběr a přenos dat integrován, nicméně ve většině případů je nezbytné využít externí senzory. A zde patrně narazíme poprvé – co vlastně lze měřit a následně jaké senzory a sítě pro tento úkol vybrat? Vydrží podmínky, ve kterých je hodláme používat? Jak je napájet a jak dlouho případně vydrží bez externího napájení (tedy při provozu na baterky)? Jak přesné měření bude? Při měření základních veličin jako je teplota, vlhkost či vibrace a stav (sepnutí) máme na výběr řadu různých zařízení, jejichž kvalita i napájení je na dobré úrovni. Ale například v oblasti měření CO2, VOC, spotřeby elektrické energie, vody, plynu, tepla či třeba polohy a pohybu už se to může významně zkomplikovat a správný výběr je pak opravdovou výzvou. A to i přesto, že se v této oblasti v poslední době posunul vývoj a dostupnost senzorů o notný kus vpřed, včetně nižších cen a lepší výdrže na baterie. Nicméně samotný senzor nestačí. Je také třeba naměřená data umět přenést do centrální aplikace/datového skladu. Dříve byl přenos dat ze senzorů relativně složitý a energeticky i cenově náročný. V současné době máme k dispozici moderní LPWAN (Low Power Wide Area Network) přenosové IoT sítě jako je Sigfox, LoRa Wan, NB-IoT. Nicméně každá má svá vlastní specifika, typicky v oblasti množství přenášených dat, dostupnosti signálu, energetické náročnosti a z toho důvodu se k různým účelům a především v kombinaci s různými senzory hodí různé sítě. Když k tomu přidáme možnost získat data z lokálních měřících a regulačních systémů (MaRS), systémů pro správu budov (Building Management Systems – BMS) či přímé napojení na PLC výrobních strojů, stává se již z prvního kroku při nasazování IoT komplexní aktivita. Vítaný posun v oblasti nabídky senzorů a přenosových sítí nám tedy na jedné straně přináší větší flexibilitu, zpřístupňuje senzory i data, ale o to větší pozornost musíme zároveň věnovat jejich správnému výběru. A právě v tomto kroku se hodí pomoc někoho, kdo má přehled a zkušenosti s různými senzory i přenosovými sítěmi.  

Zobrazení a analýza dat v IoT aplikacích – samostatně, nebo společně? 

Když už máme data, je potřeba je vhodně zobrazit a analyzovat. Většina dodavatelů senzorů (případně strojů a zařízení) nabízí vlastní, většinou webovou, aplikaci pro zobrazení dat, která data ze senzorů umísťuje do vlastního cloudu. To může být efektivní v situaci kdy je dodavatel specializován na konkrétní oblast (měření parametrů jako je teplota, vlhkost, CO2, případně sledování stavu a pohybu zařízení, či třeba měření spotřeby energií – tedy energetický management). Nicméně chybí propojení těchto oblastí. Do každé aplikace je totiž přístup řízen většinou i samostatnými přihlašovacími údaji. Data jsou tedy zobrazována různým způsobem a není jednoduché je propojit a analyzovat společně (například závislosti spotřeby energie na vnějším a vnitřním prostředí). A to ani nezmiňuji schopnost, tedy spíše neschopnost reagovat na kombinované situace (například nadměrná spotřeba vody s ohledem na počet osob v budově či běžících strojů, indikující možný únik vody díky havárii). Máme tedy aktuálně k dispozici řadu samostatných aplikací pro měření, vyhodnocení a analýzu dat, nicméně klíčovou zůstává schopnost tyto aplikace a jejich data propojit a vyhodnocovat společně.  

Aktuálně nejčastější scénáře použití internetu věcí 

Podívejme se nyní na nejčastější scénáře, kde se IoT aktuálně využívá. Oblastí je pochopitelně velké množství, zaměříme se tedy primárně na klíčové oblasti a segmenty.